I love horses I love Brita

- řeč těla
- provazová ohlávka
- 3,5m dlouhé vodítko
- "prodloužená ruka"

   Nejdůležitější pomůckou ve vaší komunikaci s koníkem je vaše řeč těla. Používejte tedy hlavně zpočátku výrazná gesta. Upoutáte tím na sebe pozornost a odnaučíte koníka bát se "velkých" pohybů.
  Pro začátky však nemůžeme čekat, že našim gestům koník ihned porozumí. Máme tedy několik věcí, se kterými se naše začátky stanou jednoduššími. První z nich je provazová ohlávka.
  Provazová ohlávka je ohlávka s uzlíky, které sedí na těch správných místech, abychom měli komunikaci co nejvíce ulehčenu. Materiál z jakého je uvázána nesmí být příliš tenký (drát, nitě), aby se nám netrhal, nebo nebyl pro koně příliš ostrý. Nesmí být ani příliš tlustý, aby se z něj ohlávka dala bez problémů udělat. Doporučuji tloušťku lana okolo 0,8 cm s jádrem. Délka pro upletení ohlávky je podle velikosti hlavy 5,5 - 6 m. Lano nesmí být pružné. Pro velikost je třeba se rozhodnout podle těchto mír. Uzlíky na nose koně jsou v polovině cesty mezi jařmovou kostí a nozdrou, pod bradou musí být místo na min. dva prsty, lícní provázek je až za žuchnou. Ohlávka tedy není ani příliš těsná, ani příliš volná. Provazová ohlávka je pro koně velmi pohodlná pokud na ni nepůsobíte. Je lehká a kůň ji na hlavě ani necítí. Pokud za ni působíte je ostřejší než klasická stájová ohlávka, na které vás koník může bez problémů vláčet za sebou. Je třeba tedy na ohlávku působit jen pokud to potřebujete a vyhnout se neustálému tlaku.
  Vodítko je možné si koupit snad už v každém koňském obchodě. Je třeba vodítko dlouhé cca 3,5 m s těžkou karabinou a tzv. "kousacím koncem". Délka vodítka usnadňuje manipulaci s koněm. Je dost dlouhé, aby nás koník při každém leknutí či povyskočení netáhl nahoru, nebo se nevytrhnul. Zároveň však není příliš dlouhé, aby se nám motalo při zkracování a prodlužování. Materiál by měl být z tzv. lodního lana (cca 3 cm tloušťka), které při kontaktu s pískem neztvrdne. Karabina je těžká a pevná. Nepovolí při zacukání vodítkem (panic karabina), ani při dlouhodobém tlaku. "Kousací konec" jsou dva řemínky na konci vodítka, které můžeme ve výcviku použít pro zvýraznění povelu.
  Jako "prodlouženou ruku" můžete použít laminátovou hůlku, nebo něco na tento způsob. Asi půl metru dlouhou z nepružného pevného materiálu. Laminát je pro tento účel ideální. Na hůlkách, které můžete zakoupit v koňských obchodech bývá připevněný tzv. "string", což je další prodloužení hůlky. Tenký provázek s kousacím koncem.
  Tyto pomůcky považuji za naprostý základ pro začátek vaší komunikace s koněm. Nevyplatí se na nich šetřit a vyplatí se vám nejméně tolik co kvalitní a bezpečná jezdecká výbava. Ohlávka je nejlepší uvázaná přímo na míru.

  Jistě mi dáte za pravdu, že bez motivace nejde nic hladce. Kůň (a nejen kůň) bez motivace přestane spolupracovat. Čím ale koně motivovat, aby s námi chtěl spolupracovat? Může být několik druhů motivace:
- bezpečí
- krmení
- voda
- pohodlí/nepohodlí
Nejdůležitější však je, správně je seřadit.
  Opět se vrátíme k přirozenému chování koní. Kůň je stádové zvíře. Proč? Protože skupina - stádo, pro něj znamená BEZPEČÍ. Ve stádě má svou vedoucí kobylu, jejímiž pokyny se řídí. Má tam též svého hřebce, který ho chrání a napomíná pokud dělá něco špatně. Může tedy svůj život prožít relativně bez starostí, pokud se řídí stanovami stáda. Víme, že pokud se nám koník plaší, vůbec ho nezajímá, jestli se plaší na krásné zelené louce. Tzn. nikoliv krmení, ale BEZPEČÍ JE ČÍSLO 1 V MOTIVACI KONĚ.
  Chcete-li tedy spolupráci koně, musíte nejdříve zajistit aby se s vámi cítil bezpečně. A pokud chcete Vy být tím bezpečím, budete se muset stát vedoucí kobylou i hřebcem v jedné osobě. Možná se někdo tomuto výroku zasměje. Ale komu by nebylo příjemné aby za ním kůň z výběhu (pokud chodí do výběhu) přicválal? Aby za námi bez vodítka prošel všude, kde je potřeba? Aby byl trpělivý a pozorný pro naše požadavky? Aby se nebál v naší přítomnosti, nebo jen do té doby dokud by neviděl, že se také nebojíme? A kdo z nás tohle všechno a ještě více má?
  A jak toho všeho dosáhnout? JAK se stát vedoucím(i) členem(y) stáda? K tomuto potřebujeme vědět několik zákonitostí z etologie koně (viz. např. motivace) a také potřebné know-how (jak na to). A to se vám pokusím přiblížit pomocí mých mrzkých zkušeností v těchto článcích. Pokud totiž dokážete koně správně motivovat, pak jste pochopili jeho potřeby, duši a hlavně KŮŇ COBY PŘÍTEL A PARTNER PRO VÁS UDĚLÁ COKOLIV BUDE V JEHO SILÁCH. Ne k čemu je nucen.

  Předpokládejme, že máte syrového koníka jež tento přístup od člověka nikdy nepoznal. Jak vás toto zvířátko vidí? Pravděpodobně jste pro koně velmi nečitelný tvor.
  Život průměrného nesportovního (sem tam nějaké závody neberu jako aktivní sport) koně je: den venku a noc v boxe. Život průměrného majitele s komerčně ustájeným koněm je: den v práci (škole), odpoledne na 1-2 hod ke koni, zbytek ostatní povinnosti.
  Pokud majitel koně nezná jeho etologii může být vztah velmi nevyvážený až nebezpečný. Z pohledu člověka, ale hlavně z pohledu koně. Přijde to dvounohé stvoření, chytí mně, zavře, podrbe, když do něj šťouchnu, vypadne mrkev, hodí mi na záda tu těžkou věc...snaží se mě napadnout nebo co (nasedání)...atd... A spoustu těchto úkonů koník nechápe a nechce si je nechat líbit, nebo se bojí. V případě vyšších požadavků na koně je také možné, že nám kůň vyhovět nemůže, protože mu to fyzický stav neumožňuje (fyzická kondice, špatně upravená kopyta, zdravotní stav, uvolnění svalů,...).
  Na nás tedy je, abychom zvážili tyto varianty dřív, než začneme koně k něčemu nutit, ať už fyzickým, či psychickým nátlakem. Pokud totiž dokážeme pochopit jak kůň vnímá své okolí a dokážeme se na svět začít dívat jeho očima, jsme na nejlepší cestě k té pravé motivaci.

  Ale abychom se dostali k jádru pudla. Prvním krokem k tomu, aby se s námi kůň cítil bezpečně je SPRAVEDLIVÝ PŘÍSTUP k němu. Kůň coby zvíře nerozumí tomu co bude. Jen očekává. Když každý den probíhá stejně, je v klidu a očekává další dění. Pokud reagujeme na jeho chování vždy stejně záporně či kladně nabude důvěry a porozumí tomu co po něm chceme. Spravedlnost není jen to, že se vyhneme nespravedlivému trestu. Znamená také, že pokud kůň udělá chybu tak ho spravedlivě potrestáme podle závažnosti prohřešku. Trest a odměnu berme podle našeho žebříčku priorit. Malý příklad za všechny. Pokud kůň drží špatně nohu při kování, není vhodné ho za to zbít, ale je zde místo spíše pro trpělivost a asertivitu.
  Pokud po nás chňapne zuby, není zase na místě přejít to s úsměvem. Z druhé strany je třeba reagovat vždy stejně. Ne jednou koníkovi odpustit lumpačiny, protože se na nás dívá návštěva a jindy být extrémně tvrdý, protože jsme na závodech a pracují nám nervy.
  Takže shrnuto - bezpečí pro koně znamená, že ví co od nás může čekat. Že k němu budeme SPRAVEDLIVÍ a nekompromisní v záležitostech výchovy. Pokud dokážete v koni vyvolat dostatečný pocit bezpečí, je to ten nejspolehlivější způsob jak dosáhnout pravého partnerství a zároveň bezpečnosti ve vašem vztahu.

  Jak už jsme si řekli, pro motivaci je pro koně nejdůležitější bezpečnost. Aby koník vůbec vnímal, musí se cítit bezpečně. Docílit toho můžeme tak, že koni vytvoříme představu "Pokud chceš být chráněn, nejlepší co můžeš udělat je, že zůstaneš klidně stát."
  Prakticky toho docílíme asi takto. Vezmeme si koně na kratší vodítko (3,5m) a provazovou ohlávku. Postavíme ho a necháme v klidu stát na místě. Jediné co po něm chceme je, aby klidně stál a odpočíval. Pokud nám koník někam odchází, pase se, šťouchá do nás čumákem atd., zabráníme tomu zavlněním vodítka, případně odcouváním zpět na místo. Když máme koníkovu pozornost natolik zvládnutou, že se nevěnuje jiným záležitostem a v klidu stojí, můžeme přistoupit k samotné akci.
  Koně hladíme po celém těle a chceme, aby nám důvěřoval. Stál, nekopal, nekousal, nebál se. Hladit ho můžeme rukou, vodítkem (pozor abychom netahali za hlavu), nebo hůlkou či bičíkem. Pro problematická místa, jako např. zadní nohy a břicho, je dobré použít nejprve "prodlouženou ruku". Narazíte-li na problematické místo, věnujte se mu dokud nezaznamenáte pokrok. Dejme tomu, že kůň je citlivý na uši. Pomalu a rytmicky se tedy prodlouženou rukou pohybujeme po krku směrem k uším a zase zpět. Použijeme principu přiblížení a oddálení. Jestliže je koník v pohodě na dotyk na krku a hlavě, začneme se přibližovat k uším. Jak jsem již řekla, musíme koni vysvětlit, že nejlepší bude zůstat stát. Toho docílíme tak, že jakmile se kůň podnětu bojí a uhýbá, snaží se utéct. Necháme podnět stále ve vzdálenosti, ve které se jej začal bát. Koník se bude snažit nějak se tohoto zbavit a tak použije způsoby, které zná. Což znamená za
a) bude utíkat
b) půjde proti nebezpečí
Většinou následují v tomto sledu za sebou. Naším úkolem je vyhledat chvilku mezitím, kdy se kůň zastaví a V TU CHVÍLI OKAMŽITĚ dát rušivý podnět pryč. Kůň pravděpodobně přežvýkne, pomyslí si něco jako "aha, ono mi to dá pokoj když se zastavím". Dejte tedy svému koníkovi chvíli na relax, pochvalte ho a můžete to zkusit znova.
  Je-li koník ochotný se od nás nechat již bez problémů kdekoliv pohladit a podrbat, můžeme přistoupit na ZNECITLIVOVÁNÍ vnějšími faktory. Věcmi, kterých by se kůň mohl bát a tím ho připravit na konfrontaci s těmito věcmi. Klasikou je například bílý sáček přivázaný na konec hůlky. Postupujeme naprosto stejně jako v prvním případě. Pokud nám kůň na nějaký podnět reaguje kopáním či se nás snaží kousnout, zavlněním či pocukáním vodítka ho upozorníme na jeho místo, ale rušivý podnět stále necháme tam kde byl, dokud nezaznamenáme alespoň malý pokrok.
  Až nám koník vyhoví, necháme mu klid, vyzkoušíme poslední věc ještě jednou (jestli to nebyla náhoda) a odvedeme ho do výběhu. Tím dosáhneme toho, že si bude nejlépe pamatovat poslední úspěch a příště již budeme mít méně práce se zklidněním.
  Vyvarujte se častého a přílišného opakování. Kůň si bude myslet, že s ním "do zblbnutí" opakujete, protože něco dělá špatně. Nejlepších výsledků opravdu docílíte včasným ukončením práce. I kdyby to mělo být třeba po 10 minutách.

Tak tohle je spíš pro mladé koně,ale napojení může být dobré i pro ty kterým nevadí lidé na hřbetu

Monty Roberts

Průvodce metodou Montyho Robertse

Robertsovu metodu NAPOJENÍ můžete úspěšně praktikovat, pokud jste sami vnitřně přesvědčeni, že to udělat dokážete, a pokud nemáte z koní strach. Na samém počátku bych byl rád, abyste odhodili veškeré předsudky a předem utvořené představy, které jste si o iniciaci mladých koní vytvořili. Chci však, abyste si podrželi zkušenosti, jež vás naučily nebát se jich, a také svou schopnost bezpečně a účelně se v jejich blízkosti pohybovat. Stále mějte na paměti myšlenku, že kůň nedokáže jednat podle, že cokoli udělá, udělá to s nejvyšší pravděpodobností pod vaším vlivem. Zejména to platí o mladých neiniciovaných koních. Učit dokážeme koně jakožto jezdci jen velice málo. Můžeme však udělat jedno -vytvořit podmínky, v nichž se může učit on sám. Myslím, že s lidmi je to víceméně stejné. I lidský žák, jemuž se vědomosti do hlavy vtloukají, se naučí jen málo, dokáže jich však vstřebat spoustu, jakmile vůle k učení vyjde z něho samého.



ČINY JSOU ZVUČNĚJŠÍ SLOV

Tohle rčení užíváme my lidé často. Obecně vzato se jím však nijak úspěšně neřídíme. Kůň má jazyk velice předpověditelný, zřetelný a účelný. Neuvěřitelná je na jeho řeči okolnost, že zvířata nepotřebují tlumočníky. Jazykem "equus" se dorozumí všichni koně na světě. Oč zarážející pak je, že my, lidé, tvorové s nejdokonalejšími mozky na této planetě, se často při vzájemné komunikaci bez cizí pomoci neobejdeme.

Stejně jako u každé jiné formy komunikace je k tomu, abychom jazyk "equus" ovládli, třeba jistého úsilí. Odmítneme-li věřit, že je kůň s to plynně komunikovat, je možné ho s jistou efektivitou vycvičit, způsobíme-li mu bolest. Pokud však v jeho schopnost komunikace věříme, pak mu musíme přiznat i to, že vládne schopností vytvořit si vůči nám odpor, jestliže ho podrobujeme drezůře bolestí. Zamyslete se na chvíli, jak byste se cítili vy sami, kdyby vám hned první den školy protáhl učitel ústy nebo nosem řetěz, zatáhl za něj, a kdybyste se pokoušeli utéct, vzal by na vás bič. Jaký byste k němu asi měli vztah a jak byste pak nahlíželi na školu samotnou?

Říkám vám, že podle mého bude kůň, ač nemá mozek natolik složitý, jako je mozek lidský, reagovat do jisté míry totožně. Smyslem mé metody je vytvořit vztah založený na důvěře a odpovědnosti, vztah, díky němuž se kůň touží na vás NAPOJIT, stát se součástí týmu, hrát za tytéž barvy. Mám za to, že většina konvenčně "zkrocených" koní si k lidem, pro něž pracuje, vy tváří vztah, jenž je vztahem dvou protivníků, a i když jsou tito koně svolní podat výkon, činí tak jen zdráhavě a neochotně.

První pravidlo této metody při iniciaci mladého koně říká: ŽÁDNOU BOLEST. Nebudeme koně bít, kopat, trhat jím, tahat ho, svazovat ani omezovat. Pokud jsme k nějakému omezení přinuceni, chceme, aby to bylo omezení co nejmírnější, a dbáme na to, abychom jím v koni nevzbudili pocit, že něco musí. Takový pocit chceme z prostředí, jež vytváříme, zcela vyloučit. Můžeme mu dát na srozuměnou, že bychom byli raději, kdyby to, co po něm žádáme, udělal, nevnucujeme mu však, že to udělat musí. Pokud nějaké zábrany užijete, měli byste jí užít takovým způsobem, aby koně k tomu, aby s vámi zůstal, podněcovala, avšak nevynucovala si to.

Kůň je přímo prototypem prchajícího zvířete. Vstoupí-li do vztahu jakýkoli tlak či napětí, téměř vždy zvou raději útěk než zápas. Právě to jsem měl na zřeteli, když jsem poznával jev, jenž má své místo u většiny živočichů na téhle zemi. "Útok a ústup" se zřetelně projevuje ve vztazích zvířete k zvířeti, jak uvnitř druhu, tak mezi jednotlivými druhy, i ve vztazích člověka k člověku. My všichni k něčemu takovému saháme den co den, když vyvoláme nějakou situaci a pak odstoupíme, abychom viděli, jakého jsme dosáhli účinku. Očividné je to v osobních i obchodních vztazích. Příkladem je čtrnáctiletý kluk, který právě přišel na střední školu. Ve třídě ho přitahuje nějaká dívka a on ji neustále pronásleduje. Dívka se dá slyšet, že ho nemůže vystát, a odkráčí. Hoch si nedá říct a sledovat ji nepřestane, většinou to trvá šedesát dní, a pak to vzdá. Brzy nato si povšimneme, že se pro změnu dívka začne vyskytovat tam, kde je on, a že o něho projevuje zájem. A právě tento jev budeme studovat a rozvíjet.

Přejděme ale k iniciaci mladého koně (termín "kroceni" nepoužívám nikdy) v praxi. Naším záměrem je přivést zvíře k tomu, aby bez jakýchkoli traumat přijalo sedlo, uzdečku a jezdce. Při ukázkách, které předvádím, si vezmu mladého koně, který dosud neměl sedlo ani uzdu a na němž se ještě nejezdilo, a pokouším se ho přivést k tomu, aby to vše přibližně za třicet minut akceptoval. Pokud dělám takovou ukázku s koněm, který už předtím uzdu měl, bude divák možná skeptický a bude se domnívat, že už byl navyklý na víc než jen na uzdu. Nechám-li stranou ukázky, nejlepší je dopřát mladému zvířeti několik dní, aby si na udidlo a na jistou míru komunikace prostřednictvím lonžovacích opratí a koňské nejprve navyklo, než přistupovat k iniciační proceduře přímo.



NÁSLEDUJE SOUPIS CÍLŮ, NA NĚŽ SE INICIAČNÍ PROCEDURA ZAMĚŘUJE

1. Napojení

2. Následováni

3. Zranitelné oblasti

4. Zvedání nohy

5. Sedlová podložka

6. Sedlo

7. Uzda

8. Lonžovací opratě

9. Jezdec

10. Plný kruh vpravo

11. Jeden krok zpátky

12. Plný kruh vlevo

13. Jeden krok zpátky



SOUPIS POMŮCEK

2 lonžovací opratě (po 10 metrech)

1 stíhlové udidlo, kompletně vybavené

1 sedlo (podle vaší volby)

1 sedlová podložka (dečka)

1 třmenový řemen

1 ohlávka na koni



Na své farmě používám kruhovou ohradu. Není to sice absolutně nezbytné, ale práci to určitě usnadňuje. Ohrada má v průměru šestnáct metrů, pevné obvodové stěny a je zastřešená. Podlahu pokrývá zhruba pěticentimetrová vrstva písku. Koně jsem ovšem inicioval i ve volné přírodě, bez plotů a ohrad, a abych lépe zvládal vzdálenosti, jezdil jsem při tom na přiježděném koni. Lze použít i čtvercové ohrady, mnohem lepší je však rohy vykrýt. Průměr šestnácti metrů je podle mého názoru optimální pro středně veliké koně. Dobrý podkladový materiál na podlaze je důležitý pro bezpečnost koní i lidí.

Přiveďte do ohrady koně s nasazenou ohlávkou a mějte u sebe dlouhou lonži, nejlépe asi devět metrů dlouhý lehký popruh. Stůjte poblíž středu ohrady a představte se koni tím, že mu dlaní budete třít čelo (nepoplácávat!), i když jste se seznámili už dřív. Nyní odstupte a poodejděte koni k zádi, držte se mimo možný dosah kopajících kopyt. Až se dostanete za něj, nebo až se dá na útěk, podle toho, co se stane dřív, švihněte mu popruhem směrem k zádi. Popruh na něj dopadnout může, NEBIJTE ho však. V té chvíli se skoro všichni mladí koně dají na útěk a poběží dál kolem ohrady. Kůň ustupuje, takže vy musíte útočit. Neustále na něj tlačte, odhánějte ho. Popruhem házejte asi dvakrát zajeden oběh, nebo tolikrát, jak jen to váš objekt udrží na ústupu. Musíte se chovat agresivně, nesmíte polevit: pohledem se mu zavrtávejte do očí a osu ramen natáčejte tak, aby byla v pravém úhlu k jeho hlavě. Jak jen to bude možné, postupujte neustále vpřed, držte se však z dosahu kopyt. Měli byste se snažit přimět koně, aby kolem ohrady pětkrát či šestkrát oběhl cvalem, nejprve jedním směrem, pak opačným, a znovu, s tím rozdílem, že běží-li kůň opačným směrem, připravujete ho už na to, aby vyslal znamení, že by rád celou tu věc ukončil. Pozor dávejte zejména na ucho na vnitřní straně. Jeho pohyby se budou zpomalovat nebo úplně ustanou, kdežto druhé ucho, blíže ke stěně ohrady, zůstane v pohybu neustále, aby sledovalo okolí. Hlava se začne sklánět, ušima k vnitřní, nosem k vnější straně, a šíje se mírně ohne, aby se hlava vyklonila blíž ke středu kruhu. Pravděpodobně bude žvýkat a olizovat se a vyplazovat při tom jazyk. Nakonec by měl natáhnout krk a sklonit hlavu nízko k zemi. Tím uchem vám vyjadřuje respekt. Týž význam má to, že se k vám přiblíží. Když se olizuje a žvýká, jako by říkal: "Jsem zvíře, které utíká, a teď navíc žeru, takže tě nemůžu ohrozit." Skloněná hlava znamená: "Kdybychom si mohli udělat schůzi a znovu to probrat, nechal bych tě, abys té schůzi předsedal."

Smysl pro tuto komunikaci se vám vytříbí nabytými zkušenostmi, nicméně jakmile uvidíte koně v tomto stadiu, bude to znamenat, že vás žádá, abyste na něj dál netlačili, už ho neodháněli. Chce už skončit a zastavit se. V této chvíli smotejte popruh a začněte se chovat submisivně... sklopte zrak. Nedívejte se mu do očí. Osu ramen natočte do pětačtyřicetistupňového úhlu. Tím ho zvete, aby k vám přišel, nebo alespoň aby se zastavil a přestal ustupovat. Jestliže k vám přijde, je to skvělé! Jestliže se zastaví a natočí se proti vám, ale nepohne se vpřed, potom se vy přibližujte k němu, postupujte k němu však v obloucích nebo půlkruzích, nikoli přímo. Pokud od vás odejde, znovu ho odežeňte, ať ještě párkrát oběhne ohradu. Pak celý proces opakujte.

Když se budete přibližovat, natáčejte se tak, abyste osou ramen mířili kolmo k jeho tělu a většinou mu ukazovali záda. Měl by sám o své vůli vykročit směrem k vám a nosem se vám natáhnout k rameni. To je NAPOJENI.

Až mu budete moci přistoupit k hlavě, důkladně ho pohlaďte mezi očima a pak odcházejte, opisujte při tom pohybu kruh. Rád začínám zatáčet doprava, kruh, po němž se pohybuji, má v průměru zhruba tři metry. Až opíšete pravý kruh, točte se doleva a několikrát akci opakujte. Měl by jít za vámi nebo alespoň udržovat hlavu natočenou vaším směrem. Pokud tak nečiní, octnete se mu za zádí a odeženete ho znovu do práce. Držte se z dosahu kopyt. Tímto způsobem byste měli dosáhnout NAPOJENI a NÁSLEDOVÁNÍ.

Jakmile je zřejmé, že kůň NÁSLEDUJE, měli byste být s to přivést ho takto doprostřed ohrady, kde zůstane pokojně stát, abyste mohli přistoupit k dalšímu kroku, jímž je vstup do jeho zranitelných zón. Začněte na přivrácené straně, oběma rukama ho masírujte na šíji, v kohoutku, na hřbetě, na bocích, ve slabinách. Totéž udělejte i na odvrácené straně a budete připraveni zvednout mu nohy. Nohy zvedejte jednu po druhé běžným bezpečným postupem.

Jakmile jste dovršili předchozí kroky, je čas přinést do ohrady zbývající výstroj a položit ji na zem poblíž středu. Dopřejte koni čas, aby si ty věci prohlédl, a několikrát mezi ním a výstrojí sem a tam přecházejte, dokud kůň nepřestane věci zkoumat a nevykročí raději za vámi. Jakmile jste upoutali jeho pozornost, připevněte k ohlávce jednu z lonžovacích opratí a položte si ji přes levou paži asi metr od příchytky. Zvedněte sedlovou podložku a jemně mu ji položte na hřbet, nejprve dopředu ke kohoutku a pak ji nechejte sklouznout na místo. Kdyby kůň odešel, netrestejte ho, jen mu povolte lonži, přimějte ho k NAPOJENÍ a postup znovu opakujte (něco takového jich však udělá jen málo). Jakmile je podložka na místě, vezměte sedlo se třmeny vytaženými vzhůru a s podbřišníkem přes posedlí. Otřete se koni tělem po straně šíje až k rameni. Sedlo vám spočívá na pravém stehně. Jemně mu umístěte sedlo na hřbet, projděte mu kolem hlavy a pohlaďte ho na pravé straně. Zvolna spusťte podbřišník a plynule, bez zadrhávání ho zajistěte tak, aby dosahoval přibližně doprostřed nártního kloubu, hladce přejděte zpátky na levou stranu a cestou kolem hlavy koně pohlaďte. Stůjte poblíž. přední nohy, podbřišník zvedněte a položte přední zápřezku k přední zápince a pevně ji utáhněte. Pozorujte při tom koně, abyste podbřišník neutáhli příliš těsně, zajistit ho však musíte dostatečně pevně, aby se neprotáčel, kdyby se kůň vzpínal. Pak upněte zadní zápřezku k zadní zápince a utáhněte ji těsněji než zápřezku přední. Vraťte se k přední zápřezce a obě je slaďte. Odepněte lonžku a opatrně ustupte, lonži držte v ruce a pozadu od koně odcházejte. Postupujte raději k zadním partiím koně, držte se mimo dosah kopyt, pomocí lonže koně odežeňte a dávejte pozor, abyste ho nevyzývali k napojení i k vyhazování zároveň.



ZACHOVÁVEJTE KLID

Kůň musí mít za to, že on je jediný, komu tohle sedlo dělá starosti, jinak bude mít silnější sklon vyhazovat. Pozorujte ho, čekejte na signál, že se k vám chce znovu NAPOJIT, dovolte mu to však až tehdy, když se sedlem poběží už klidně.

Jakmile bude zpátky u vás, nauzděte ho a otěže přichyťte k zadní části sedla nebo je bezpečně upevněte jinak. Nyní uchopte rezervní třmenový řemen a spusťte ho skrze pravý třmen, tak aby visel napůl protažený. Přejděte k levé straně, opatrně zvedněte oba konce řemenu a upevněte je skrze levý třmen. Třmeny jsou pod koněm propojeny. Uchopte oba lonžovací popruhy u konců s příchytkami a jednu z nich přehoďte přes posedlí, tak aby se příchytka právě dotýkala země na pravé straně. Pak protáhněte druhou příchytku levým třmenem (zezadu dopředu) a přichyťte ji k levému kruhu udidla. Přesuňte se nalevo a postup opakujte. Přejděte zpátky na pravou stranu. Uchopte obě lonže po straně koně a couvejte napříč mimo dosah kopyt k zádi koně. Teď už ho můžete popohnat vpřed a přehodit mu pravou otěž přes boky k lonžovacím opratím. Pokud nemáte s dlouhými lonžovacími opratěmi zkušenosti, dělejte vše zvolna. Chcete docílit drobné komunikace skrze koně, postupujte však opatrně. Bylo by moudré nejprve si tento postup značně dlouhou dobu nacvičovat na starších, zkušenějších koních, než ho uplatníte u mladého koně, který proces zažívá poprvé. Jinak byste snadno mohli koně i sebe poranit. Pokud dokážete nakládat s lonžemi zkušeně a zručně, požádejte koně, aby ohradu oběma směry obíhal cvalem a klusem. Požádejte ho, aby se pokusil dělat obraty a zastavovat. Nakonec ho zastavte, obraťte se k němu ze středu kruhu a požádejte ho, aby udělal krok vzad.

V tomto stadiu je většina koní, s nimiž. pracuji, připravena na jezdce. Můžete se rozhodnout, že ho pojedete sami, nebo si k tomu přizvat někoho dalšího, obojí je v pořádku. Přesvědčete se, že sedlo je správně usazeno a podbřišník pevně utažený, aby se sedlo nesmeklo. Pokud jste si přizvali jiného jezdce, přiveďte ho nyní dovnitř do ohrady se vším bezpečnostním vybavením. Přichyťte lonži k levému kruhu udidla. Dopřejte jezdci chvíli, aby se s koněm seznámil, pohladil ho po obou bocích a choval se k němu, jako jste to předtím dělali vy. Já pak jezdce do sedla vyzvedávám. Nejprve je žádám, aby přes sedlo jen spočinuli na břiše (s přezkou opasku na přední rozsoše sedla). Pak opatrně uvedu koně do pohybu, nejprve obejde dvakrát či třikrát kruhem doleva a poté dvakrát třikrát opačným směrem. Je-li kůň klidný a jezdce, který na něm leží snáší, zasunete jezdci levou nohu do třmenu a jezdec do sedla vsedne. Znovu koně nechejte obcházet kruhem. Je-li kůň uvolněný a sedícího jezdce bez problémů snáší, kruh postupně rozšiřujte, veďte koně blíž k obvodu ohrady, lonži opatrně odepněte a pomozte jezdci obejít kruhem celou ohradu oběma směry. Necválejte, postačí krok nebo klus. Po každém oběhu žádám jezdce, aby s koněm ustoupilo krok dozadu.

Nehrajte si na hrdinu, pokud váš kůň na jezdce dosud připraven není, počkejte s tím do druhého dne. Nezapomínejte, že ukázky, které předvádím, se musí dotáhnout v průběhu jediného setkání, jinak by diváci postup neviděli celý. To ovšem neznamená, že to tak musíte dělat i vy. Tento systém vám ušetří tolik času, že se dostanete do značného předstihu. Důležitá je kvalita vaší práce, nikoli to, jak rychle ji zvládnete. Všichni si přejeme, aby z tohoto postupu vyšel dobře vychovaný a ochotný kůň. A vy budete hodnoceni právě podle toho.

V tomto stadiu už dospějete k cíli - váš kůň přijal sedlo, uzdu i jezdce. Kůň by neměl být traumatizován a měl by o své vůli zůstávat raději s vámi než. od vás utíkat.

A pamatujte si - dopřávejte svému zvířeti volnost, NEOMEZUJTE je. Postarejte se, aby setrvávat ve vaší blízkosti bylo pro něj příjemné, a pokud chce od vás pryč, začněte s ním opět pracovat.


BEZ BOLESTI
Pokud dokážete tento postup úspěšně dovršit, pak jste mi pomohli v mé snaze

PROMĚNIT SVĚT TAK, ABY BYL PRO KONĚ PŘÍJEMNĚJŠÍM MÍSTEM.


                                                            Monty Roberts