Přirozená metoda
9. 7. 2007
Začínáme s poslušností a respektem
Následující cvičení jsou stále jen vyvažováním důvěry a respektu, proto pokud něco nefunguje stále se zamýšlejte které z nich je třeba dovážit.
Pomůcky aneb co je potřeba pro správnou komunikaci
- řeč těla
- provazová ohlávka
- 3,5m dlouhé vodítko
- "prodloužená ruka"
- řeč těla
- provazová ohlávka
- 3,5m dlouhé vodítko
- "prodloužená ruka"
Nejdůležitější pomůckou ve vaší komunikaci s koníkem je vaše řeč těla. Používejte tedy hlavně zpočátku výrazná gesta. Upoutáte tím na sebe pozornost a odnaučíte koníka bát se "velkých" pohybů.
Pro začátky však nemůžeme čekat, že našim gestům koník ihned porozumí. Máme tedy několik věcí, se kterými se naše začátky stanou jednoduššími. První z nich je provazová ohlávka.
Provazová ohlávka je ohlávka s uzlíky, které sedí na těch správných místech, abychom měli komunikaci co nejvíce ulehčenu. Materiál z jakého je uvázána nesmí být příliš tenký (drát, nitě), aby se nám netrhal, nebo nebyl pro koně příliš ostrý. Nesmí být ani příliš tlustý, aby se z něj ohlávka dala bez problémů udělat. Doporučuji tloušťku lana okolo 0,8 cm s jádrem. Délka pro upletení ohlávky je podle velikosti hlavy 5,5 - 6 m. Lano nesmí být pružné. Pro velikost je třeba se rozhodnout podle těchto mír. Uzlíky na nose koně jsou v polovině cesty mezi jařmovou kostí a nozdrou, pod bradou musí být místo na min. dva prsty, lícní provázek je až za žuchnou. Ohlávka tedy není ani příliš těsná, ani příliš volná. Provazová ohlávka je pro koně velmi pohodlná pokud na ni nepůsobíte. Je lehká a kůň ji na hlavě ani necítí. Pokud za ni působíte je ostřejší než klasická stájová ohlávka, na které vás koník může bez problémů vláčet za sebou. Je třeba tedy na ohlávku působit jen pokud to potřebujete a vyhnout se neustálému tlaku.
Vodítko je možné si koupit snad už v každém koňském obchodě. Je třeba vodítko dlouhé cca 3,5 m s těžkou karabinou a tzv. "kousacím koncem". Délka vodítka usnadňuje manipulaci s koněm. Je dost dlouhé, aby nás koník při každém leknutí či povyskočení netáhl nahoru, nebo se nevytrhnul. Zároveň však není příliš dlouhé, aby se nám motalo při zkracování a prodlužování. Materiál by měl být z tzv. lodního lana (cca 3 cm tloušťka), které při kontaktu s pískem neztvrdne. Karabina je těžká a pevná. Nepovolí při zacukání vodítkem (panic karabina), ani při dlouhodobém tlaku. "Kousací konec" jsou dva řemínky na konci vodítka, které můžeme ve výcviku použít pro zvýraznění povelu.
Jako "prodlouženou ruku" můžete použít laminátovou hůlku, nebo něco na tento způsob. Asi půl metru dlouhou z nepružného pevného materiálu. Laminát je pro tento účel ideální. Na hůlkách, které můžete zakoupit v koňských obchodech bývá připevněný tzv. "string", což je další prodloužení hůlky. Tenký provázek s kousacím koncem.
Tyto pomůcky považuji za naprostý základ pro začátek vaší komunikace s koněm. Nevyplatí se na nich šetřit a vyplatí se vám nejméně tolik co kvalitní a bezpečná jezdecká výbava. Ohlávka je nejlepší uvázaná přímo na míru.
Motivace
Jistě mi dáte za pravdu, že bez motivace nejde nic hladce. Kůň (a nejen kůň) bez motivace přestane spolupracovat. Čím ale koně motivovat, aby s námi chtěl spolupracovat? Může být několik druhů motivace:
- bezpečí
- krmení
- voda
- pohodlí/nepohodlí
Nejdůležitější však je, správně je seřadit.
Opět se vrátíme k přirozenému chování koní. Kůň je stádové zvíře. Proč? Protože skupina - stádo, pro něj znamená BEZPEČÍ. Ve stádě má svou vedoucí kobylu, jejímiž pokyny se řídí. Má tam též svého hřebce, který ho chrání a napomíná pokud dělá něco špatně. Může tedy svůj život prožít relativně bez starostí, pokud se řídí stanovami stáda. Víme, že pokud se nám koník plaší, vůbec ho nezajímá, jestli se plaší na krásné zelené louce. Tzn. nikoliv krmení, ale BEZPEČÍ JE ČÍSLO 1 V MOTIVACI KONĚ.
Chcete-li tedy spolupráci koně, musíte nejdříve zajistit aby se s vámi cítil bezpečně. A pokud chcete Vy být tím bezpečím, budete se muset stát vedoucí kobylou i hřebcem v jedné osobě. Možná se někdo tomuto výroku zasměje. Ale komu by nebylo příjemné aby za ním kůň z výběhu (pokud chodí do výběhu) přicválal? Aby za námi bez vodítka prošel všude, kde je potřeba? Aby byl trpělivý a pozorný pro naše požadavky? Aby se nebál v naší přítomnosti, nebo jen do té doby dokud by neviděl, že se také nebojíme? A kdo z nás tohle všechno a ještě více má?
A jak toho všeho dosáhnout? JAK se stát vedoucím(i) členem(y) stáda? K tomuto potřebujeme vědět několik zákonitostí z etologie koně (viz. např. motivace) a také potřebné know-how (jak na to). A to se vám pokusím přiblížit pomocí mých mrzkých zkušeností v těchto článcích. Pokud totiž dokážete koně správně motivovat, pak jste pochopili jeho potřeby, duši a hlavně KŮŇ COBY PŘÍTEL A PARTNER PRO VÁS UDĚLÁ COKOLIV BUDE V JEHO SILÁCH. Ne k čemu je nucen.
Předpokládejme, že máte syrového koníka jež tento přístup od člověka nikdy nepoznal. Jak vás toto zvířátko vidí? Pravděpodobně jste pro koně velmi nečitelný tvor.
Život průměrného nesportovního (sem tam nějaké závody neberu jako aktivní sport) koně je: den venku a noc v boxe. Život průměrného majitele s komerčně ustájeným koněm je: den v práci (škole), odpoledne na 1-2 hod ke koni, zbytek ostatní povinnosti.
Pokud majitel koně nezná jeho etologii může být vztah velmi nevyvážený až nebezpečný. Z pohledu člověka, ale hlavně z pohledu koně. Přijde to dvounohé stvoření, chytí mně, zavře, podrbe, když do něj šťouchnu, vypadne mrkev, hodí mi na záda tu těžkou věc...snaží se mě napadnout nebo co (nasedání)...atd... A spoustu těchto úkonů koník nechápe a nechce si je nechat líbit, nebo se bojí. V případě vyšších požadavků na koně je také možné, že nám kůň vyhovět nemůže, protože mu to fyzický stav neumožňuje (fyzická kondice, špatně upravená kopyta, zdravotní stav, uvolnění svalů,...).
Na nás tedy je, abychom zvážili tyto varianty dřív, než začneme koně k něčemu nutit, ať už fyzickým, či psychickým nátlakem. Pokud totiž dokážeme pochopit jak kůň vnímá své okolí a dokážeme se na svět začít dívat jeho očima, jsme na nejlepší cestě k té pravé motivaci.
Ale abychom se dostali k jádru pudla. Prvním krokem k tomu, aby se s námi kůň cítil bezpečně je SPRAVEDLIVÝ PŘÍSTUP k němu. Kůň coby zvíře nerozumí tomu co bude. Jen očekává. Když každý den probíhá stejně, je v klidu a očekává další dění. Pokud reagujeme na jeho chování vždy stejně záporně či kladně nabude důvěry a porozumí tomu co po něm chceme. Spravedlnost není jen to, že se vyhneme nespravedlivému trestu. Znamená také, že pokud kůň udělá chybu tak ho spravedlivě potrestáme podle závažnosti prohřešku. Trest a odměnu berme podle našeho žebříčku priorit. Malý příklad za všechny. Pokud kůň drží špatně nohu při kování, není vhodné ho za to zbít, ale je zde místo spíše pro trpělivost a asertivitu.
Pokud po nás chňapne zuby, není zase na místě přejít to s úsměvem. Z druhé strany je třeba reagovat vždy stejně. Ne jednou koníkovi odpustit lumpačiny, protože se na nás dívá návštěva a jindy být extrémně tvrdý, protože jsme na závodech a pracují nám nervy.
Takže shrnuto - bezpečí pro koně znamená, že ví co od nás může čekat. Že k němu budeme SPRAVEDLIVÍ a nekompromisní v záležitostech výchovy. Pokud dokážete v koni vyvolat dostatečný pocit bezpečí, je to ten nejspolehlivější způsob jak dosáhnout pravého partnerství a zároveň bezpečnosti ve vašem vztahu.
Jak se stát pro koně bezpečím?
Jak už jsme si řekli, pro motivaci je pro koně nejdůležitější bezpečnost. Aby koník vůbec vnímal, musí se cítit bezpečně. Docílit toho můžeme tak, že koni vytvoříme představu "Pokud chceš být chráněn, nejlepší co můžeš udělat je, že zůstaneš klidně stát."
Prakticky toho docílíme asi takto. Vezmeme si koně na kratší vodítko (3,5m) a provazovou ohlávku. Postavíme ho a necháme v klidu stát na místě. Jediné co po něm chceme je, aby klidně stál a odpočíval. Pokud nám koník někam odchází, pase se, šťouchá do nás čumákem atd., zabráníme tomu zavlněním vodítka, případně odcouváním zpět na místo. Když máme koníkovu pozornost natolik zvládnutou, že se nevěnuje jiným záležitostem a v klidu stojí, můžeme přistoupit k samotné akci.
Koně hladíme po celém těle a chceme, aby nám důvěřoval. Stál, nekopal, nekousal, nebál se. Hladit ho můžeme rukou, vodítkem (pozor abychom netahali za hlavu), nebo hůlkou či bičíkem. Pro problematická místa, jako např. zadní nohy a břicho, je dobré použít nejprve "prodlouženou ruku". Narazíte-li na problematické místo, věnujte se mu dokud nezaznamenáte pokrok. Dejme tomu, že kůň je citlivý na uši. Pomalu a rytmicky se tedy prodlouženou rukou pohybujeme po krku směrem k uším a zase zpět. Použijeme principu přiblížení a oddálení. Jestliže je koník v pohodě na dotyk na krku a hlavě, začneme se přibližovat k uším. Jak jsem již řekla, musíme koni vysvětlit, že nejlepší bude zůstat stát. Toho docílíme tak, že jakmile se kůň podnětu bojí a uhýbá, snaží se utéct. Necháme podnět stále ve vzdálenosti, ve které se jej začal bát. Koník se bude snažit nějak se tohoto zbavit a tak použije způsoby, které zná. Což znamená za
a) bude utíkat
b) půjde proti nebezpečí
Většinou následují v tomto sledu za sebou. Naším úkolem je vyhledat chvilku mezitím, kdy se kůň zastaví a V TU CHVÍLI OKAMŽITĚ dát rušivý podnět pryč. Kůň pravděpodobně přežvýkne, pomyslí si něco jako "aha, ono mi to dá pokoj když se zastavím". Dejte tedy svému koníkovi chvíli na relax, pochvalte ho a můžete to zkusit znova.
Je-li koník ochotný se od nás nechat již bez problémů kdekoliv pohladit a podrbat, můžeme přistoupit na ZNECITLIVOVÁNÍ vnějšími faktory. Věcmi, kterých by se kůň mohl bát a tím ho připravit na konfrontaci s těmito věcmi. Klasikou je například bílý sáček přivázaný na konec hůlky. Postupujeme naprosto stejně jako v prvním případě. Pokud nám kůň na nějaký podnět reaguje kopáním či se nás snaží kousnout, zavlněním či pocukáním vodítka ho upozorníme na jeho místo, ale rušivý podnět stále necháme tam kde byl, dokud nezaznamenáme alespoň malý pokrok.
Až nám koník vyhoví, necháme mu klid, vyzkoušíme poslední věc ještě jednou (jestli to nebyla náhoda) a odvedeme ho do výběhu. Tím dosáhneme toho, že si bude nejlépe pamatovat poslední úspěch a příště již budeme mít méně práce se zklidněním.
Vyvarujte se častého a přílišného opakování. Kůň si bude myslet, že s ním "do zblbnutí" opakujete, protože něco dělá špatně. Nejlepších výsledků opravdu docílíte včasným ukončením práce. I kdyby to mělo být třeba po 10 minutách.
V úvodu něco málo k přístupu
"Koník je v podstatě hodný ale…". Tak začíná vyprávění mnoha lidí majících se svým koníkem nevyjasněný vztah. Co to znamená nevyjasněný?
Příkladem může být třeba kobylka - říkejme jí Afra a její majitelka - dejme tomu Pavla. Pavla má svého prvního, vytouženého koně. Původně chtěla něco klidného - huculka či chladnokrevníka. Koupě koně však dopadla poněkud jinak (je vám to povědomé? ). Koupila poloarabku - překrásné, temperamentní zvíře. Kobylka 8 letá, na vrcholu sil ve skvělé kondici. Majitelka, mírně pokročilý rekreační jezdec, jezdit umí, ale zatím jen na cizích koních, čímž odpadá zkušenost z výcviku. Výsledek - nedorozumění. Kobylka nestojí ani při sedlání, natož u nasedání. Pavla ji jezdí na mechanickém hackamore, protože udidlo jí dávat nechce. Jejím snem je najít vztah. Chce jezdit na ohlávce, ale hlavně rozumět si s Afrou tak, aby se jedna na druhou mohly spolehnout.
Výsledkem téměř dvouměsíčního intenzivního tréninku a studia přirozené komunikace je dobře zvládnutý kůň ze země, začátky jízdy na ohlávce a při pravidelné instruktáži a "domácí práci" i docela spolehlivý kůň v terénu ALE…občas "zdrhne".
Jakto? Když Pavla sleze z koně, koník ji poslechne, na jemné signály reaguje, ALE sotva vyleze koni na hřbet, jejich komunikace začne váznout a Afra se začne spoléhat sama na sebe, tzn. přestane se soustředit na Pavlu a poslouchá "jedním uchem". Důvod? Hledaly jsme s Pavlou příčinu a našly jsme ji. Pavle chyběla preciznost.
A kdo z nás si někdy neřekl: "Můj milý koni, dneska si dáme pohodičku. Chce se ti cválat? Cválej. Nechce se? Necválej." Však domů taky dojdeme, je krásný slunečný den…. Jenže. Další vyjížďka, a je to krapánek horší ("ale co - každý má své dny") a další vyjížďka…už začíná být nepříjemné se s koníkem dohadovat co, kdy, kde a jak bude…a další a další. Až jednou člověk zjistí, že mu koníkovy nálady přerůstají přes hlavu a začíná to být nebezpečné.
Nálady? Podle mého názoru, nejde ani tak o náladovost koně, ale o narůstající nedůvěru obou partnerů. Konkrétní příklad je Afra, která ze země naprosto respektuje a věří své majitelce, ale v okamžiku, kdy ji nevidí na zemi se necítí bezpečně a tak věci řeší po svém. Tím, že jí Pavla hned od začátku nevymezila jasné hranice, žila v neustálé nejistotě své pozice ve stádě, a tak se spoléhala více na sebe a z toho vzniklo známe "ale jó, on to udělá…většinou…teda když se mu chce".
Jak to cítí kůň? Malý příklad na ženách. Poláme se vám po cestě do práce auto (nevíte co mu je). Voláte příteli co by bylo nejlepší udělat? Zavolat hned opraváře, nebo přijede a pomůže vám? Proč mu voláte? Protože VĚŘÍTE, že vám dobře poradí. Pokud nevěříte, nebo si víte rady sama - jednáte podle toho. A co chceme po koni? Jen aby nám VĚŘIL, že to, co po něm chceme je vlastně ta nejsprávnější věc co může v dané situaci udělat. Výsledek je koník, který poslouchá co mu říkáte a řídí se tím beze stresu, beze strachu, s důvěrou. Ve všech situacích a na všech místech kde si jen vzpomenete. Bez násilí, s chutí vyhovět (tak jako vy se rádi řídíte radou přítele, protože věříte, že ví co dělá, ale neděláte to protože by vás do toho nutil ).
Kůň jak víme je stádové zvíře a to se nerado spoléhá na sebe. Je pro ně jednodušší řídit se někým, kdo přebere zodpovědnost za stádo. V tomto případě jste (nebo chcete být) tím vedoucím vy.
Je tedy bezvýhradně nutné zaujmout pozici spravedlivého vůdce, nekompromisně a bez obcházení skutečnosti. Spravedlivý vůdce není otrokář!!! I když si to někteří lidé myslí. Často slyším "málo respektu", ale bývá to většinou o důvěře - kůň prostě nevěří tomu, co člověk naznačuje že bude. A ruku na srdce, kolik lidí umí "poslouchat" své koně hned od začátku? Některé vztahy jsou prosycené nepochopením od začátku až do konce. Sedněte si někdy k výběhu a pozorujte stádo. Jak často se do sebe koně opravdu natvrdo pustí? Jak často vidíte, že kůň po prvním varování zaútočí? Je to tak - jsou to výjimky. Většinová komunikace se pohybuje ve fázi náznaků - pohybů a gest. Ale jak často dominantní kůň opravdu splní hrozbu? A jak často submisivní kůň nezareaguje na varování? Vypadá to tak snadno. Submisivní člen stáda VĚŘÍ dominantnímu, že je ochoten svou hrozbu splnit, pokud se nezachová tak jak má. Dominantní člen dá vždy několik šancí uposlechnout.
Výsledek? Dokonale fungující stádo. Pokud máte koně často na očích, můžete také vidět, že hierarchie stáda se časem mění tím, jak dominantní koně se stávají submisivními a naopak. A přesně tak to vidí kůň i ve vás. Považuje za svou povinnost, v případě nejistoty převzít zodpovědnost na sebe a odsunout vás níže (pokud vás vůbec bere na vědomí jako člena stáda). Jinak by stádo nepřežilo.
Z čehož vyplývá - i když si myslíte, že dáte koni volno a on bude o to spokojenější, vlastně mu berete jistotu o kterou se instinktivně opírá.
Vy coby majitel, můžete:
- nechat svého mazlíčka dělat si co chce a milovat ho bezvýhradně (i když vám šlape po hlavě)
- myslet si že máte spravedlivý vztah a absolutní respekt i když se občas rozlítíte a koníkovi dáte co proto a pořádně (jelikož "je to potřeba - však on ví za co to má" )
- myslet si že máte spravedlivý vztah i když má koník nějaké "své dny"
- mít jasno v tom, co chcete a trvat na tom pokud je na to kůň i vy připraven od základů - být spravedlivý vůdce a neuhnout z této pozice ani o píď, přesto však zůstat emocionálně vyrovnaným.
O respektu a důvěře
"Kůň potřebuje především respekt!" S tímto názorem jsem byla konfrontována teprve nedávno. Na otázku "Proč?", mi však již dotyčný neuměl dát srozumitelnou odpověď. Viděla jsem však jak honí koně po ohradě a nemůže ho chytit…. Zatímco ten můj (podle uvážení dotyčného - bez respektu) přijde na zavolání.
Takže pro vás, kdož se ptáte stejně jako já, píši tuto úvahu. Myslím si totiž, že respekt a důvěra jsou natolik propojené, až lze v některých situacích zaměnit jedno za druhé a v podstatě se dá říci, že rovnováha respektu a důvěry znamená splynutí obou.
Opět dám klasický příklad. Malé, sotva narozené hříbátko s důvěrou následuje svoji mámu a ani jej nenapadne odporovat. Má v ni totiž ABSOLUTNÍ DŮVĚRU, tím také ABSOLUTNÍ RESPEKT. To pod čím si však někteří představují respekt, bych přirovnala asi k pořádnému kopanci od maminky sotva se hříbátko postaví na nohy. Bývá to omlouváno známým "…aby věděl kdo je tady pánem…", ale výsledek bývá leckdy zklamáním. Na koně s přílišným respektem není spolehnutí. Plní úkoly pod tlakem, bez dostatečné motivace a v důsledku toho přichází i ztráta chuti do práce.
V určitém věku se mladí koně snaží prosazovat se ve stádě metodou pokus-omyl. Zkusí, kdo by jim případně přenechal své místo, aby mohli postoupit výše a pokud se setkají s úspěchem, nenechají si ujít příležitost. Samozřejmě to vyzkouší i na vás. A tady je místo pro budování respektu. Jak budovat respekt? Záleží na osobnosti vaší i vašeho koně. Záleží na tom, CO si chcete od koně nechat líbit a jak to zvíře chápe. A záleží také na tom, jak hodláte být DŮSLEDNÍ. Důslednost je totiž základem čitelného a srozumitelného vůdce stáda (v tomto případě stádo tvoříte vy a váš miláček).
Takže pokud váš koník:
- předbíhá při vodění a vláčí vás za sebou
- strká do vás
- šlape vám na nohy
- jde si kam chce i když vám to zrovna nevyhovuje
má zřejmě nedostatek respektu. Nedostatek respektu však vychází z nedostatku důvěry. Málokdo má možnost být se svým koněm celé dny a noci, jak by to bylo v případě stádového vedoucího, nebo matky. Pokud mu navíc ještě občas dovolíte a občas nedovolíte určité věci, případně vám "vytečou nervy" až po několikátém pokusu vás např. odstrčit, přestože před tím jste to koni nějakou dobu tolerovali, nedivte se. Kůň totiž NEVÍ co od vás má čekat. Někdy jste u něj v pasivní pozici podřízeného vy a jindy agresivním chováním uvádíte do podřízeného stupně ve stádě jeho. Nejistota je pro koně nebezpečná. A upřímně, kdo z nás má rád nejistotu? Jak by vám bylo, kdyby vám šéf jeden den slíbil povýšení a další den vás za stejnou věc pořádně seřval? A měli byste ho za to rádi? Ne. Naučili byste se brát ho s rezervou, jinými slovy nevěřit (či prověřit) tomu, co říká a dělá.
V tomto případě je na tom stejně i kůň. Bude to na vás zkoušet dokud nebudete NAPROSTO DŮSLEDNÍ ve všem, co po něm požadujete. A i pak musíte vytrvat ve své pozici spravedlivého vůdce, jinak svého miláčka opět uvedete do nejistoty vztahu. Z důslednosti plyne jeho jistota. Ví co může čekat a následuje již zmíněná důvěra. Respekt pramenící z důvěry je ten, který se v přirozeném partnerství snažíme dosáhnout. Z něj plyne spolehlivost koně (protože my jsme se stali pro koně také spolehlivými). Respekt, pramenící z tvrdosti a neporozumění funguje jen do určité míry a nikdy si díky němu neuděláte partnerský vztah s koněm.
A o to jde přece především
Pravidlo tří vteřin
Kůň nemá nikdy, nikdy, nikdy právo nás kousnout nebo kopnout. Přitom kousnutí je nebezpečnější než kopnutí, protože je to za strany koně agresivní čin. Ničím nemůžete toto chování ospravedlnit. Nemám zájem, aby mě kousl. Jestliže se o to pokusí, já se ho pokusím "zabít". Mám tři vteřiny na to abych "zabil" tu šestimetrákovou bestii. Musím jen dávat pozor na hlavu. Chovejte se, jako kdyby jste ho chtěli zabít ne oslepit. V okamžiku, kdy vyčerpám tři vteřiny, pohladím ho, abych mu dal najevo, že i tak ho mám rád. Teď ví moc dobře, že udělal hrubou chybu, která pro něj měla nepříjemné následky. Co se týče hlazení, drbání a poklepávání- neplácejte ho, protože to chápe jako agresivní gesto. A poškrábání by nemělo být příliš jemné. Koně jsou od přírody lechtivý a tak jemné šimrání je obtěžuje. Ale nezapomeňte koně polaskat vždycky poté co použijete pravidlo tří vteřin. A tohle pravidlo použijte vždy, když vás kůń kousne.
Tak tohle je spíš pro mladé koně,ale napojení může být dobré i pro ty kterým nevadí lidé na hřbetu
Monty Roberts
Průvodce metodou Montyho Robertse
Robertsovu metodu NAPOJENÍ můžete úspěšně praktikovat, pokud jste sami vnitřně přesvědčeni, že to udělat dokážete, a pokud nemáte z koní strach. Na samém počátku bych byl rád, abyste odhodili veškeré předsudky a předem utvořené představy, které jste si o iniciaci mladých koní vytvořili. Chci však, abyste si podrželi zkušenosti, jež vás naučily nebát se jich, a také svou schopnost bezpečně a účelně se v jejich blízkosti pohybovat. Stále mějte na paměti myšlenku, že kůň nedokáže jednat podle, že cokoli udělá, udělá to s nejvyšší pravděpodobností pod vaším vlivem. Zejména to platí o mladých neiniciovaných koních. Učit dokážeme koně jakožto jezdci jen velice málo. Můžeme však udělat jedno -vytvořit podmínky, v nichž se může učit on sám. Myslím, že s lidmi je to víceméně stejné. I lidský žák, jemuž se vědomosti do hlavy vtloukají, se naučí jen málo, dokáže jich však vstřebat spoustu, jakmile vůle k učení vyjde z něho samého.
ČINY JSOU ZVUČNĚJŠÍ SLOV
Tohle rčení užíváme my lidé často. Obecně vzato se jím však nijak úspěšně neřídíme. Kůň má jazyk velice předpověditelný, zřetelný a účelný. Neuvěřitelná je na jeho řeči okolnost, že zvířata nepotřebují tlumočníky. Jazykem "equus" se dorozumí všichni koně na světě. Oč zarážející pak je, že my, lidé, tvorové s nejdokonalejšími mozky na této planetě, se často při vzájemné komunikaci bez cizí pomoci neobejdeme.
Stejně jako u každé jiné formy komunikace je k tomu, abychom jazyk "equus" ovládli, třeba jistého úsilí. Odmítneme-li věřit, že je kůň s to plynně komunikovat, je možné ho s jistou efektivitou vycvičit, způsobíme-li mu bolest. Pokud však v jeho schopnost komunikace věříme, pak mu musíme přiznat i to, že vládne schopností vytvořit si vůči nám odpor, jestliže ho podrobujeme drezůře bolestí. Zamyslete se na chvíli, jak byste se cítili vy sami, kdyby vám hned první den školy protáhl učitel ústy nebo nosem řetěz, zatáhl za něj, a kdybyste se pokoušeli utéct, vzal by na vás bič. Jaký byste k němu asi měli vztah a jak byste pak nahlíželi na školu samotnou?
Říkám vám, že podle mého bude kůň, ač nemá mozek natolik složitý, jako je mozek lidský, reagovat do jisté míry totožně. Smyslem mé metody je vytvořit vztah založený na důvěře a odpovědnosti, vztah, díky němuž se kůň touží na vás NAPOJIT, stát se součástí týmu, hrát za tytéž barvy. Mám za to, že většina konvenčně "zkrocených" koní si k lidem, pro něž pracuje, vy tváří vztah, jenž je vztahem dvou protivníků, a i když jsou tito koně svolní podat výkon, činí tak jen zdráhavě a neochotně.
První pravidlo této metody při iniciaci mladého koně říká: ŽÁDNOU BOLEST. Nebudeme koně bít, kopat, trhat jím, tahat ho, svazovat ani omezovat. Pokud jsme k nějakému omezení přinuceni, chceme, aby to bylo omezení co nejmírnější, a dbáme na to, abychom jím v koni nevzbudili pocit, že něco musí. Takový pocit chceme z prostředí, jež vytváříme, zcela vyloučit. Můžeme mu dát na srozuměnou, že bychom byli raději, kdyby to, co po něm žádáme, udělal, nevnucujeme mu však, že to udělat musí. Pokud nějaké zábrany užijete, měli byste jí užít takovým způsobem, aby koně k tomu, aby s vámi zůstal, podněcovala, avšak nevynucovala si to.
Kůň je přímo prototypem prchajícího zvířete. Vstoupí-li do vztahu jakýkoli tlak či napětí, téměř vždy zvou raději útěk než zápas. Právě to jsem měl na zřeteli, když jsem poznával jev, jenž má své místo u většiny živočichů na téhle zemi. "Útok a ústup" se zřetelně projevuje ve vztazích zvířete k zvířeti, jak uvnitř druhu, tak mezi jednotlivými druhy, i ve vztazích člověka k člověku. My všichni k něčemu takovému saháme den co den, když vyvoláme nějakou situaci a pak odstoupíme, abychom viděli, jakého jsme dosáhli účinku. Očividné je to v osobních i obchodních vztazích. Příkladem je čtrnáctiletý kluk, který právě přišel na střední školu. Ve třídě ho přitahuje nějaká dívka a on ji neustále pronásleduje. Dívka se dá slyšet, že ho nemůže vystát, a odkráčí. Hoch si nedá říct a sledovat ji nepřestane, většinou to trvá šedesát dní, a pak to vzdá. Brzy nato si povšimneme, že se pro změnu dívka začne vyskytovat tam, kde je on, a že o něho projevuje zájem. A právě tento jev budeme studovat a rozvíjet.
Přejděme ale k iniciaci mladého koně (termín "kroceni" nepoužívám nikdy) v praxi. Naším záměrem je přivést zvíře k tomu, aby bez jakýchkoli traumat přijalo sedlo, uzdečku a jezdce. Při ukázkách, které předvádím, si vezmu mladého koně, který dosud neměl sedlo ani uzdu a na němž se ještě nejezdilo, a pokouším se ho přivést k tomu, aby to vše přibližně za třicet minut akceptoval. Pokud dělám takovou ukázku s koněm, který už předtím uzdu měl, bude divák možná skeptický a bude se domnívat, že už byl navyklý na víc než jen na uzdu. Nechám-li stranou ukázky, nejlepší je dopřát mladému zvířeti několik dní, aby si na udidlo a na jistou míru komunikace prostřednictvím lonžovacích opratí a koňské nejprve navyklo, než přistupovat k iniciační proceduře přímo.
NÁSLEDUJE SOUPIS CÍLŮ, NA NĚŽ SE INICIAČNÍ PROCEDURA ZAMĚŘUJE
1. Napojení
2. Následováni
3. Zranitelné oblasti
4. Zvedání nohy
5. Sedlová podložka
6. Sedlo
7. Uzda
8. Lonžovací opratě
9. Jezdec
10. Plný kruh vpravo
11. Jeden krok zpátky
12. Plný kruh vlevo
13. Jeden krok zpátky
SOUPIS POMŮCEK
2 lonžovací opratě (po 10 metrech)
1 stíhlové udidlo, kompletně vybavené
1 sedlo (podle vaší volby)
1 sedlová podložka (dečka)
1 třmenový řemen
1 ohlávka na koni
Na své farmě používám kruhovou ohradu. Není to sice absolutně nezbytné, ale práci to určitě usnadňuje. Ohrada má v průměru šestnáct metrů, pevné obvodové stěny a je zastřešená. Podlahu pokrývá zhruba pěticentimetrová vrstva písku. Koně jsem ovšem inicioval i ve volné přírodě, bez plotů a ohrad, a abych lépe zvládal vzdálenosti, jezdil jsem při tom na přiježděném koni. Lze použít i čtvercové ohrady, mnohem lepší je však rohy vykrýt. Průměr šestnácti metrů je podle mého názoru optimální pro středně veliké koně. Dobrý podkladový materiál na podlaze je důležitý pro bezpečnost koní i lidí.
Přiveďte do ohrady koně s nasazenou ohlávkou a mějte u sebe dlouhou lonži, nejlépe asi devět metrů dlouhý lehký popruh. Stůjte poblíž středu ohrady a představte se koni tím, že mu dlaní budete třít čelo (nepoplácávat!), i když jste se seznámili už dřív. Nyní odstupte a poodejděte koni k zádi, držte se mimo možný dosah kopajících kopyt. Až se dostanete za něj, nebo až se dá na útěk, podle toho, co se stane dřív, švihněte mu popruhem směrem k zádi. Popruh na něj dopadnout může, NEBIJTE ho však. V té chvíli se skoro všichni mladí koně dají na útěk a poběží dál kolem ohrady. Kůň ustupuje, takže vy musíte útočit. Neustále na něj tlačte, odhánějte ho. Popruhem házejte asi dvakrát zajeden oběh, nebo tolikrát, jak jen to váš objekt udrží na ústupu. Musíte se chovat agresivně, nesmíte polevit: pohledem se mu zavrtávejte do očí a osu ramen natáčejte tak, aby byla v pravém úhlu k jeho hlavě. Jak jen to bude možné, postupujte neustále vpřed, držte se však z dosahu kopyt. Měli byste se snažit přimět koně, aby kolem ohrady pětkrát či šestkrát oběhl cvalem, nejprve jedním směrem, pak opačným, a znovu, s tím rozdílem, že běží-li kůň opačným směrem, připravujete ho už na to, aby vyslal znamení, že by rád celou tu věc ukončil. Pozor dávejte zejména na ucho na vnitřní straně. Jeho pohyby se budou zpomalovat nebo úplně ustanou, kdežto druhé ucho, blíže ke stěně ohrady, zůstane v pohybu neustále, aby sledovalo okolí. Hlava se začne sklánět, ušima k vnitřní, nosem k vnější straně, a šíje se mírně ohne, aby se hlava vyklonila blíž ke středu kruhu. Pravděpodobně bude žvýkat a olizovat se a vyplazovat při tom jazyk. Nakonec by měl natáhnout krk a sklonit hlavu nízko k zemi. Tím uchem vám vyjadřuje respekt. Týž význam má to, že se k vám přiblíží. Když se olizuje a žvýká, jako by říkal: "Jsem zvíře, které utíká, a teď navíc žeru, takže tě nemůžu ohrozit." Skloněná hlava znamená: "Kdybychom si mohli udělat schůzi a znovu to probrat, nechal bych tě, abys té schůzi předsedal."
Smysl pro tuto komunikaci se vám vytříbí nabytými zkušenostmi, nicméně jakmile uvidíte koně v tomto stadiu, bude to znamenat, že vás žádá, abyste na něj dál netlačili, už ho neodháněli. Chce už skončit a zastavit se. V této chvíli smotejte popruh a začněte se chovat submisivně... sklopte zrak. Nedívejte se mu do očí. Osu ramen natočte do pětačtyřicetistupňového úhlu. Tím ho zvete, aby k vám přišel, nebo alespoň aby se zastavil a přestal ustupovat. Jestliže k vám přijde, je to skvělé! Jestliže se zastaví a natočí se proti vám, ale nepohne se vpřed, potom se vy přibližujte k němu, postupujte k němu však v obloucích nebo půlkruzích, nikoli přímo. Pokud od vás odejde, znovu ho odežeňte, ať ještě párkrát oběhne ohradu. Pak celý proces opakujte.
Když se budete přibližovat, natáčejte se tak, abyste osou ramen mířili kolmo k jeho tělu a většinou mu ukazovali záda. Měl by sám o své vůli vykročit směrem k vám a nosem se vám natáhnout k rameni. To je NAPOJENI.
Až mu budete moci přistoupit k hlavě, důkladně ho pohlaďte mezi očima a pak odcházejte, opisujte při tom pohybu kruh. Rád začínám zatáčet doprava, kruh, po němž se pohybuji, má v průměru zhruba tři metry. Až opíšete pravý kruh, točte se doleva a několikrát akci opakujte. Měl by jít za vámi nebo alespoň udržovat hlavu natočenou vaším směrem. Pokud tak nečiní, octnete se mu za zádí a odeženete ho znovu do práce. Držte se z dosahu kopyt. Tímto způsobem byste měli dosáhnout NAPOJENI a NÁSLEDOVÁNÍ.
Jakmile je zřejmé, že kůň NÁSLEDUJE, měli byste být s to přivést ho takto doprostřed ohrady, kde zůstane pokojně stát, abyste mohli přistoupit k dalšímu kroku, jímž je vstup do jeho zranitelných zón. Začněte na přivrácené straně, oběma rukama ho masírujte na šíji, v kohoutku, na hřbetě, na bocích, ve slabinách. Totéž udělejte i na odvrácené straně a budete připraveni zvednout mu nohy. Nohy zvedejte jednu po druhé běžným bezpečným postupem.
Jakmile jste dovršili předchozí kroky, je čas přinést do ohrady zbývající výstroj a položit ji na zem poblíž středu. Dopřejte koni čas, aby si ty věci prohlédl, a několikrát mezi ním a výstrojí sem a tam přecházejte, dokud kůň nepřestane věci zkoumat a nevykročí raději za vámi. Jakmile jste upoutali jeho pozornost, připevněte k ohlávce jednu z lonžovacích opratí a položte si ji přes levou paži asi metr od příchytky. Zvedněte sedlovou podložku a jemně mu ji položte na hřbet, nejprve dopředu ke kohoutku a pak ji nechejte sklouznout na místo. Kdyby kůň odešel, netrestejte ho, jen mu povolte lonži, přimějte ho k NAPOJENÍ a postup znovu opakujte (něco takového jich však udělá jen málo). Jakmile je podložka na místě, vezměte sedlo se třmeny vytaženými vzhůru a s podbřišníkem přes posedlí. Otřete se koni tělem po straně šíje až k rameni. Sedlo vám spočívá na pravém stehně. Jemně mu umístěte sedlo na hřbet, projděte mu kolem hlavy a pohlaďte ho na pravé straně. Zvolna spusťte podbřišník a plynule, bez zadrhávání ho zajistěte tak, aby dosahoval přibližně doprostřed nártního kloubu, hladce přejděte zpátky na levou stranu a cestou kolem hlavy koně pohlaďte. Stůjte poblíž. přední nohy, podbřišník zvedněte a položte přední zápřezku k přední zápince a pevně ji utáhněte. Pozorujte při tom koně, abyste podbřišník neutáhli příliš těsně, zajistit ho však musíte dostatečně pevně, aby se neprotáčel, kdyby se kůň vzpínal. Pak upněte zadní zápřezku k zadní zápince a utáhněte ji těsněji než zápřezku přední. Vraťte se k přední zápřezce a obě je slaďte. Odepněte lonžku a opatrně ustupte, lonži držte v ruce a pozadu od koně odcházejte. Postupujte raději k zadním partiím koně, držte se mimo dosah kopyt, pomocí lonže koně odežeňte a dávejte pozor, abyste ho nevyzývali k napojení i k vyhazování zároveň.
ZACHOVÁVEJTE KLID
Kůň musí mít za to, že on je jediný, komu tohle sedlo dělá starosti, jinak bude mít silnější sklon vyhazovat. Pozorujte ho, čekejte na signál, že se k vám chce znovu NAPOJIT, dovolte mu to však až tehdy, když se sedlem poběží už klidně.
Jakmile bude zpátky u vás, nauzděte ho a otěže přichyťte k zadní části sedla nebo je bezpečně upevněte jinak. Nyní uchopte rezervní třmenový řemen a spusťte ho skrze pravý třmen, tak aby visel napůl protažený. Přejděte k levé straně, opatrně zvedněte oba konce řemenu a upevněte je skrze levý třmen. Třmeny jsou pod koněm propojeny. Uchopte oba lonžovací popruhy u konců s příchytkami a jednu z nich přehoďte přes posedlí, tak aby se příchytka právě dotýkala země na pravé straně. Pak protáhněte druhou příchytku levým třmenem (zezadu dopředu) a přichyťte ji k levému kruhu udidla. Přesuňte se nalevo a postup opakujte. Přejděte zpátky na pravou stranu. Uchopte obě lonže po straně koně a couvejte napříč mimo dosah kopyt k zádi koně. Teď už ho můžete popohnat vpřed a přehodit mu pravou otěž přes boky k lonžovacím opratím. Pokud nemáte s dlouhými lonžovacími opratěmi zkušenosti, dělejte vše zvolna. Chcete docílit drobné komunikace skrze koně, postupujte však opatrně. Bylo by moudré nejprve si tento postup značně dlouhou dobu nacvičovat na starších, zkušenějších koních, než ho uplatníte u mladého koně, který proces zažívá poprvé. Jinak byste snadno mohli koně i sebe poranit. Pokud dokážete nakládat s lonžemi zkušeně a zručně, požádejte koně, aby ohradu oběma směry obíhal cvalem a klusem. Požádejte ho, aby se pokusil dělat obraty a zastavovat. Nakonec ho zastavte, obraťte se k němu ze středu kruhu a požádejte ho, aby udělal krok vzad.
V tomto stadiu je většina koní, s nimiž. pracuji, připravena na jezdce. Můžete se rozhodnout, že ho pojedete sami, nebo si k tomu přizvat někoho dalšího, obojí je v pořádku. Přesvědčete se, že sedlo je správně usazeno a podbřišník pevně utažený, aby se sedlo nesmeklo. Pokud jste si přizvali jiného jezdce, přiveďte ho nyní dovnitř do ohrady se vším bezpečnostním vybavením. Přichyťte lonži k levému kruhu udidla. Dopřejte jezdci chvíli, aby se s koněm seznámil, pohladil ho po obou bocích a choval se k němu, jako jste to předtím dělali vy. Já pak jezdce do sedla vyzvedávám. Nejprve je žádám, aby přes sedlo jen spočinuli na břiše (s přezkou opasku na přední rozsoše sedla). Pak opatrně uvedu koně do pohybu, nejprve obejde dvakrát či třikrát kruhem doleva a poté dvakrát třikrát opačným směrem. Je-li kůň klidný a jezdce, který na něm leží snáší, zasunete jezdci levou nohu do třmenu a jezdec do sedla vsedne. Znovu koně nechejte obcházet kruhem. Je-li kůň uvolněný a sedícího jezdce bez problémů snáší, kruh postupně rozšiřujte, veďte koně blíž k obvodu ohrady, lonži opatrně odepněte a pomozte jezdci obejít kruhem celou ohradu oběma směry. Necválejte, postačí krok nebo klus. Po každém oběhu žádám jezdce, aby s koněm ustoupilo krok dozadu.
Nehrajte si na hrdinu, pokud váš kůň na jezdce dosud připraven není, počkejte s tím do druhého dne. Nezapomínejte, že ukázky, které předvádím, se musí dotáhnout v průběhu jediného setkání, jinak by diváci postup neviděli celý. To ovšem neznamená, že to tak musíte dělat i vy. Tento systém vám ušetří tolik času, že se dostanete do značného předstihu. Důležitá je kvalita vaší práce, nikoli to, jak rychle ji zvládnete. Všichni si přejeme, aby z tohoto postupu vyšel dobře vychovaný a ochotný kůň. A vy budete hodnoceni právě podle toho.
V tomto stadiu už dospějete k cíli - váš kůň přijal sedlo, uzdu i jezdce. Kůň by neměl být traumatizován a měl by o své vůli zůstávat raději s vámi než. od vás utíkat.
A pamatujte si - dopřávejte svému zvířeti volnost, NEOMEZUJTE je. Postarejte se, aby setrvávat ve vaší blízkosti bylo pro něj příjemné, a pokud chce od vás pryč, začněte s ním opět pracovat.
BEZ BOLESTI
Pokud dokážete tento postup úspěšně dovršit, pak jste mi pomohli v mé snaze
PROMĚNIT SVĚT TAK, ABY BYL PRO KONĚ PŘÍJEMNĚJŠÍM MÍSTEM.
Monty Roberts
Cvičení 1: zůstat stát (provazová ohlávka, vodítko 3,5m, hůlka-není nutná)
Prvním předpokladem toho, že nás kůň respektuje je to, že zůstane v klidu stát tam, kde mu určíme. Již jsme koníka učili, že v naší přítomnosti se bát nemusí, proto by toto cvičení nemělo být problematické. Zůstat stát je velmi užitečná věc pro praktickou manipulaci kolem koně i pro vaši bezpečnost. Několik příkladů ze života jistě známe všichni. Čištění, sedlání, čekání u silnice, příprava pro obsedání, úlohy ve sportu (trail, showmanship at halter..) a také v různých jiných případech. Je tedy nad slunce jasné, že stát na místě je naprosto nepostradatelné pro naše pohodlné soužití s koněm.
Je až neuvěřitelné kolik výkonných sportovních i zcela rekreačních koní tento základ neumí a kolika majitelům a jezdcům to ani nepřijde divné, přestože je to protivné. Kůň může stát v klidu na ohlávce, na uzdečce, na štajgru či navolno, důležité je ho to správně naučit - tak aby to pochopil. Koně nestresovat, nenutit ho ke stání bitím či cukáním v hubě a tím jej ještě více rušit. Prvotní pro nás je důvěra (kterou jsme si snad získali vytvořením bezpečí) a také respekt, vyvážení získáváme následujícími cvičeními. Pro snadno rozptýlitelné koně na místě bez rušivých podnětů (od jednoduššího ke složitějšímu). Tzn. koně, který neustále žere nebudeme učit na louce a koně závislého na jiném necháme nadohled jeho kamarádovi. Postupně však naučíme koníka zvládat i tyto situace (důvěra/respekt). Ale abychom se k tomu dostali…
…postavme tedy koně na určené místo a postavme se k němu čelem (1. zóna). My nestojíme v jeho osobní zóně a on nestojí v naší. Pokud se koník rozejde jakýmkoliv směrem vrátíme ho pomocí rozvlněného vodítka, nebo rytmickým/stálým tlakem hůlky zpět na místo. Pokud se pokusí vkročit nám do osobní zóny výrazně jej zacouváme ještě o 2 kroky více než udělal kupředu. V tomto případě se rytmický tlak hůlky ukázal jako nejefektivnější. Jakmile kůň stojí zpět na místě, tlak okamžitě ustává.
Zpočátku nechceme aby koník vydržel příliš dlouho stát na místě a necháme jej odpočívat a relaxovat. Nesmí však pozornost soustředit jinam (řehtat po stádě), pást se či popocházet. Postupně čas prodlužujeme a ztěžujeme rušivými podněty (například rušná, nebo něčím zajímavá místa - řeky, ulice, louka atd.). Za každý pokrok odměníme a dáme "pohov", což může být například vypuštění mezi koně, nechat koně chvíli napást...prostě to, co dělá rád..
Po nějaké chvíli "pohovu" můžeme zkusit cvičení zopakovat a v případě spokojenosti s výsledkem koníka pro dnešek nechat být.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář