Jak jsem ke koním přišla
Vždycky jsem milovala koně,tak jsem chtěla začit jezdit,ale jak.Nevědeli sme kde jsou koně.Vždy když jsem se svezla tak to bylo na výstavišti nebo v cirkuse.Pak se táta dozvěděl od nějakého známého že jsou u Netolic koně a že se tam může jezdit.Tak jsme tam jeli.Tehdy mi bylo 9let.Tak jsem tam přijela s tátou a jela jsem poprvé na koni jménem Irgon..Vedl ho někdo na vodítku.Moc se mi to líbilo.Tak jsme tam jeli zase a dostala jsem klisnu Britku ta se hned dostala do mého srdce,tehdy jsem vůbec nepřemýšlela o tom že by byla moje.Jak roky šli tak i já jsem se zlepšovala v ježdění a Britku jsem měla pořád radši.Mezitím se vystřídal správce.Nejdřív tam byl Klíma a pak p.Herman.Ten mě naučil nejvíc.Už jsem i uměla koně docela ovládat.Tak když nějakej plnokrevník nebo jinej kůn kterej nebyl dlouho venku,tak mi ho dal že si s nim poradim.Ale čim víc jsem jezdila na jiných tak tim víc jsem milovala Britku.Několik roků uplynulo a zase se vystřídal správce.Nevěděli jsme jak to tu bude dál a myslely jsme si že by jsme naše miláčky mohli stratit,protože byl Grejnarov v konkurzu(ale o tom moc nevím).Tak jsme začali jednat,protože jsem tátovi řekla pokud Brita někam odejte tak přestanu s ježděním(možná bych přestala,ale nevim to jistě,jestli y to nepřebila láska ke koním)Nakonec jsme je za slušnou cen koupili a mně se ulevilo,protože vim ,že ji nestratim.Stratim ji až tehdy až nastane její čas.Pevně věřim že si spolu užijem spoustu zábavy a úspechů.